26.9.2023

Blanka Kučerová, která získala titul Živnostník roku 2023 Libereckého kraje, se věnuje omalovánkovým bedekrům. Co si pod tím představit, o tom už v rozhovoru!

Čemu se věnujete?
Vydáváme omalovánkové bedekry nebo vlastivědné omalovánky s cílem osvěty. Chceme seznámit lidi s destinací, kam přijedou. A je jedno, jestli přijedou rodiče, škola v přírodě nebo babička s dědou hlídat na prodloužený víkend vnoučata. Prostřednictvím omalovánky objevíte jednotlivá místa nebo technické památky, sakrální památky, zříceniny hradů, zámky, kláštery, galerie, muzea i přírodní památky. Například kopec Mužský u Mnichova Hradiště. Snažím se, aby to dětem spínalo, proč zrovna na Mužském je pomník. Protože v roce 1866 tam proběhla bitva u Mnichova Hradiště, kde se utkala rakouská a pruská armáda. A aby to nebylo jen o obrázku, tak jim to vysvětlujeme v medailonku, který je v češtině a pro cizince v angličtině.

Jak jste se k tomu dostala?
Podám zkrácenou verzi. Protože ve Vysokém nad Jizerou, odkud pocházím, neměli žádný propagační materiál, který by byl určený rodinám s dětmi. A já jsem nechtěla čistě jen omalovánku. Nechtěla jsem vymalovaný obrázek se žlutým vysockým divadlem. Mně šlo o to, aby to byl průvodce, v němž se seznámíte s věcmi, které jsou třeba i notoricky známé a my odhalíme, že úplně ne. Třeba že čamburína není čistě pasecká stolní hra, ale že pochází z jižního Tyrolska, odkud ji dřevaři přinesli na Šumavu, do Jizerek a do Krkonoš.

Kolik takových originálních bedekrů jste už vytvořila?
Vlastivědných je více než dvacet. Literárních čtenářských deníků v omlovánce jsme spoluvytvořily s Evou Suchomelovou, která dělá rozbory jednotlivých knížek a s Evou Hanoutovou, která primárně kreslí obrázky, celkem pět. Jsou tam i jedny slepé mapy Prahy a České republiky. Například pověsti od Jiráska nejen že si od nás přečtete, od nás máte udělaný i rozbor, tip na výlet, hledáte jednotlivé pověsti ve slepých mapách, takže je tam zase interakce. Nejde jen o to si vybarvit Kazi, Tetu a Libuši.

Z jakých lokalit jsou Vaše omalovánky?
Nejdále se s námi dostanete, myšleno od Vysokého nad Jizerou, do Jistebnice, což je okres Tábor. Je to husitské město s poměrně zajímavou historií. Letos jsme vytáhli rodiče s dětmi na výlet do Rožmitálu pod Třemšínem a na jaře ve stejnou dobu vyšel i Labyrint světa a ráj srdce od Komenského, který slaví 400 let od prvního vydání.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Určitě bych chtěla zůstat u vlastivědy, určitě chceme zůstat u literární edice, protože máme v hledáčku Karolinu Světlou, v souvislosti s příštím festivalem Karoliny Světlé ve Světlé pod Ještědem. A určitě bych chtěla zpracovat Černou královnu, která je naším společným česko-chorvatským projektem.

Tak to bychom měli vysvětlit, o co se jedná…
Černá královna byla Barbora Celská, druhá manželka Zikmunda Lucemburského. Byla to mimo jiné česká a uherská královna. A to, co my Češi nevíme, pokud nepojedeme na zámek do Mělníka, je, že dožila na svém věnném zámku v Mělníku, kde zemřela na mor. Je pochována v Praze ve Svatovítské katedrále.

A proč česko-chorvatský projekt?
Protože mám vystudovanou chorvatštinu. Mé vazby na jih jsou netradiční, přes literaturu a divadlo.

Takže to bude i pro Chorvaty?
Ano, určitě. Tam je zájem, abychom rozšířili sortiment suvenýru k Černé královně, ale současně já mám v hlavě i zpracování cestopisné, že bychom udělali takovou nitku, na kterou bychom navlékali korálky z jednotlivých měst nebo panství, kde královna se Zikmundem pobývali.