1.10.2024

Řezbář Pavel Špelda, MONETA Živnostník roku 2024 Královéhradeckého kraje, je nejen člověkem z praxe, ale také se vzděláním, které mu umožňuje své zkušenosti lépe předávat studentům. Dalo by se říci ideální stav.

Čemu se věnujete?
Věnuji se uměleckořemeslnému zpracování dřeva. Jmenovitě to znamená umělecké řezbářství, pozlacování a povrchová úprava. K tomu samozřejmě patří restaurování starožitností.

Jak jsme se k tomu dostal?
V rodině nebyl nikdo v oboru přede mnou, i když děda, kterého jsem nepoznal, byl truhlář. Měl k tomu vztah a po něm zůstalo i nějaké nářadí. Já jsem se k oboru dostal, když už od první třídy základní školy jsem chodil na výtvarnou výchovu na ZUŠ a objevil jsem, že mě láká výtvarné umění, jak malířství, tak sochařství. V té době jsem nevěděl, jestli to bude kovářství nebo práce se sklem. Nicméně dřevo mě z materiálů uchvátilo nejvíce, protože dřevo samo o sobě je hezký materiál a když se ho dotýkáte, tak máte i příjemný pocit.

Kdo jsou Vaši zákazníci?
Moji zákazníci jsou buď sběratelé starožitností nebo uměleckých předmětů, například lidé, kteří sbírají originály obrazů a přejí si je nově zarámovat do rámů, které umím udělat formou repliky. Takže když vydraží v aukci 100 let starý obraz, tak já k tomu udělám repliku rámu, která by byla zhotovena před 100 lety a umím i zestařit povrch, takže člověk, který to neví, tak nepozná, že rám je nový. Potom restauruji interiéry církevních objektů, restauruji věci do galerií a muzeí, a potom vyrábím i reprodukce starších věcí, které byly třeba ukradeny z kostela. Zhotovím sochu, jejíž barevné fotografie nejdeme v archivu.

S jakým dřevem nejraději pracujete?
Pro řezbářství a sochařství ve dřevě je nejlepší lípa, protože je měkká, dobře se s ní pracuje, nemá strukturu, která by vadila práci s dláty. Je velice příjemná na opracování. Ale pak například pro práci, kde se snažím kromě historických věcí přinášet do oboru něco vlastního, takže navrhuji vlastní tvary soch a ty poté ztvárňuji většinou, když je to rozměrné dílo třeba dvou metrů z kmene, tak to nejraději dělám do dubu nebo modřínu, protože jsou vhodné i pro exteriér. A když dělám podle svých návrhů nějaké menší moderní sochy do interiéru, tak často používám i nějaké ovocné dřeviny, to znamená třešeň, švestka, ořech, které jsou velmi krásné. Snažím se, abych kombinoval krásu konkrétního dřeva s linií, kterou si přeji ztvárnit.

Kde se k tomu dřevu dostanete?
Každý řemeslník, který pracuje s nějakým materiálem, si dělá svoji zásobu, takže i já si držím nějakou zásobu. Protože dřevo na rozdíl třeba od kovu nebo skla potřebuje čas, aby správně vyschlo. Říká se, že centimetr fošny nebo dřeva venku znamená přirozeným schnutím venku jeden rok. Takže si dovedete představit, jak takovou deseticentimetrovou fošnu dlouho potřebujete venku nechat sušit. Takže dělám si zásobu, buď koupím v pilařském provozu materiál nebo mě už i oslovují lidé, kteří byli na mé výstavě s tím, že mají nějaké hezké kmeny pokácené a je jim líto je zlikvidovat topením.

Věnujete se i pedagogické, výukové činnosti…
Když bych to vzal od začátku, tak jako řemeslník jsem byl zván, abych dělal nějaké zajímavé prezentace své práce. Mě to hrozně bavilo, akorát jsem tam zjistil, že nemám praxi jako pedagog. A vůči těm posluchačům, ať jsou to studenti nebo dospělí, tak prakticky jsem neznal pravidla a možnosti, jak jim to předat, aby to bylo trochu zábavnější. Z toho důvodu jsem se rozhodl studovat Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Na to jsem hned navázal inženýrským studiem dřevařského inženýrství v Praze.

A kde Vás studenti mohou potkat?
Vždycky jsem se znalosti snažil zapojit do přednášek na různých místech, kde jsem je měl, ať už to byla galerie, škola nebo učiliště. A asi čtvrtým rokem jsem zaměstnancem Střední umělecko-průmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové, kde učím technické a odborné kreslení a technickou přípravu výroby ze dřeva.

Jaké jsou aktuální výzvy ve Vašem oboru?
Jsou dvě roviny, které bych zmínil. Za prvé není mnoho mladých lidí, kteří chtějí pracovat rukama. Studenty láká najít si nějakou jednodušší cestu. Druhá věc, která je trochu rizikem, že se dováží i u nás vyrábí kvantitativně velké množství výrobků ze dřeva, kterým řemeslník samostatně není schopen konkurovat. Pro oba případy se snažíme na umělecko-průmyslové škole studenty inspirovat. Většina z nás učitelů jsou lidé z praxe, kteří mají své živnosti. Tím můžeme při vyučování studentům předávat nejen teorii, kterou nám ukládá školní vzdělávací program, ale i praxi, kterou známe ze svého podnikání.

Na čem konkrétně pracujete?
V posledních letech jsem se více zaměřil na vlastní volnou tvorbu, kde se snažím přidat trochu do svého oboru a tím i inspirovat studenty. Oni vidí, že hry se dřevem nemusí být uzavřené a mít jasná pravidla, ale že si se dřevem můžeme hrát a vymýšlet si tvarosloví, které se nám osobně líbí a oslovuje nás. Nejvíce jsem hrdý na sochy v životní velikosti, které dělám před publikem a jsou poté instalovány v exteriéru a lidé se na ně mohou i později podívat.