20.10.2025

Prostě mlynář! To je Jiří Kryštofek, MONETA Živnostník roku 2025 Kraje Vysočina…

Jak byste popsal svoji živnost?
Melu mouku. Takhle jednoduché to je. Zpracování obilí a prodej mouky.

Zní to jednoduše, ale jednoduché to asi nebude…
Otec by řekl možná ještě něco jiného. Ten by řekl, že na tom nic není. Je to proces, který má nějaké fáze. V mlýně to člověk musí nějak obsluhovat. Ale dá se to dělat.

Popišme ten proces…
Začíná to tím, že obilí je na poli a než to jde k nám do mlýna, tak si jedeme na pole pro vzorek, abychom zjistili, jaké to má parametry. Pokud má potravinářské parametry, tak to může jít k nám. Na tom si zakládáme, aby k nám nešlo nic špatného. Přivezou to do násypky, přes šnekový dopravník a kapsový elevátor do mlýna, kde to projde přes čističku a loupačku a první šroty na takzvanou vymílací stolici, kde zrno drtí dva válce. Padá to dolů a výtahem nahoru na takzvaný vysévač, kde přes síta mouka propadá a jde do zásobníku a melivo, které nepropadne sítem, jde zpět na vymílací stolice a ten proces se opakuje, dokud neřekneme dost, protože už tam není dost té mouky a už je tam jen obal a je to nežádoucí. Už je tam jen otruba.

V jakých objemech pracujete?
U nás se zpracovává žito, pšenice a špalda. Nejvíce se obecně zpracovává přenice, protože nejpoužívanější je hladká a polohrubá mouka. K nám si ale lidé jezdí hodně pro chlebovky, jak žitnou, pšeničnou i špaldu. Zpracujeme zhruba 150 tun obilí ročně.

Máte takový ten klasický starý mlýn?
Přesně, jak si to představujete, tak to u nás vypadá. Na samotě u lesa. Všechno ve dřevě, všechno původní, ze 40. let, některé mašiny i starší. Takový pohádkový mlýn.

Jaké to má výhody a jaké nevýhody?
Nevýhody to má, že stroje už jsou starší, takže chtějí i nějaký klid, nechtějí pracovat v kuse. Věci jsou opotřebené. Výhody si myslím, že to má na ten finální produkt. Tím, že to dříve dělali všechno ve dřevě, tak to dělali z nějakého důvodu. Dřevo samo o sobě pracuje s vlhkostí zrna. Máme kapsičkové výtahy, nepojmou mnoho, takže není tam nic uspěchaného, není to zrychlené. A to je znát. Dokazuje nám to i fakt, že se k nám lidé vracejí.

Máte i nějaký doprovodný program…
Momentálně se jedná o těstoviny, které nám dělá rodinná firma, ale my jim tam vozíme mouku. Hrajeme si s myšlenkou otevření nějaké malé pekárničky, bistra, něčeho takového, aby člověk, který přijede, si mohl dát rovnou i něco od nás kromě mouky a těstovin.

A rodinná tradice?
Rodina Kryštofkova mele mouku v Oudoleni od roku 1913, s nějakými nucenými pauzami. V roce 1991 vrátili mlýn dědovi. Je to první vrácený a otevřený mlýn v celém Československu. Od té doby tam dělal děda s tátou, pak já s tátou a teď tam jsem já sám a tradice pokračuje a doufám, že ještě nějakou dobu pokračovat bude.