3.10.2023

Libor Pražan si pracovně prošel nejedním oborem souvisejícím se dřevem. Osudovou se mu však stala výroba kytar. A o tom, že udělal dobře, že se stal kytarářem, svědčí nejen prodej jeho nástrojů do celého světa, ale nově také titul MONETA Živnostník roku 2023 Jihočeského kraje.

Jak jste se k oboru dostal?
Já jsem v dětství na kytaru hrál. Samozřejmě na elektrickou kytaru. Jako teenager jsem měl i kapelu. A vedle toho mě vždycky fascinovala výroba hudebních nástrojů. Pamatuji si na televizní pořady o stavbě houslí a vždy jsem už jako malý kluk u toho seděl jako přikovaný s otevřenou pusou. Takže to byl dětský sen. Nicméně v mládí jsem dělal restaurátorství historického nábytku a řezbařinu, která mě z počátku velmi naplňovala. Nicméně obor minimálně deset let upadá. Někdy kolem roku 2017 jsem začal koketovat s tím, jestli mám začít vyrábět kuchyňské linky a dobře se zaopatřit, mít živnost pragmaticky a rozumově na výdělek, nebo jestli mám pokračovat ve svém snu mít práci koníčkem. Od srdce. A v tom jsem si vzpomněl, že jsem chtěl proniknout do taje výroby hudebního nástroje. Že to bude kytara, bylo jasné, protože jsem na ni hrál.

Máte ještě svoji první vyrobenou kytaru?
Můj první výrobek jsem do nedávna měl. Ale přemluvil mě kamarád, výborný kytarista a pedagog. Tak jsem ho s krvácejícím srdcem odprodal. Říkal jsem mu, že jestli jednou udělám díru do světa, tak to bude dobrá investice.

Kolik kytar už jste vytvořil?
Zatím to není tolik. Jak jsem říkal, začal jsem experimentovat v roce 2017. Teď stavím číslo 38. 

Jak jste se dokázal prosadit i do poměrně exotického zahraničí?
To nedokážu úplně posoudit. Když Vám na tu otázku odpovím, tak to bude trošku znít samolibě, protože je to umělecký obor a musí tam být nějaký předpoklad, jako u každého. Pokud někdo dokáže napsat text k písničce, namalovat obraz nebo vytvořit sochu nebo postavit housle či kytaru, tak tam musí být něco, čemu obecně říkáme talent. Ten je potřeba neustále prohlubovat a pilovat. Proces je neukončený a nikdy není dáno, že další nástroj, další obraz, další písnička nemůže být lepší než ta předchozí. To je to, co mě na tom baví. To je lákavé, je to vlastně nekonečná cesta.

V čem jsou ty drobné odlišnosti jednotlivých nástrojů, které znamenají jejich výjimečnost?
Pro muzikanta je jediná důležitá věc, a to je zvuk. Je to kvalita zvuku. A to je cesta všech stavitelů hudebních nástrojů, aby pořád hledali něco nového a nějaký další vývoj. Pak může samozřejmě určitou roli hrát design. Já jsem se dlouhá léta zabýval marketerií, intarzií, mám to nesmírně rád, takže své kytary často i zdobím, ale samozřejmě jen na přání zákazníka. Nástroj stojí o dost více, ale pak kytara pohladí po srdci i prostřednictvím vizuálního vjemu. Je to pro mě i pro zákazníka radost.

Jak se cenově pohybují nástroje, které vytváříte?
Je to velmi různé. Já se snažím vyhovět i mladým studentům. Nejmladší zákaznici je 11 let. Je to talentovaná dívka z Nových Hradů. Rodiče jí zaplatili kytaru, a tak řešíme, kde ušetřit. Nešetříme na řemesle, nešetříme na kvalitě materiálu, ale třeba na designu, složité povrchové úpravě, drahé ladící mechanice a tak dále. Jsem schopen studentskou kytaru udělat třeba za 70 tisíc korun. Ale méně se to nedá, ten proces nelze ničím urychlit. Je to kompletně ruční práce. A mistrovské nástroje, to je kolem 100 tisíc korun.

Pojďme říci něco o materiálu. Není asi dřevo jako dřevo…
Určitě. Dřeva existuje spoustu. Od palivového až po to nejdražší, které používáme na stavbu hudebních nástrojů. To je ve všech ohledech výběrový materiál. Na přední desku se používá zejména smrk. Existují ještě další alternativy, ale já mám v oblibě smrk. Nejčastěji se pořizuje v Alpách, ale také třeba u nás na Šumavě se dá pořídit specifický, trošičku jinak se chová. Zadní deska a boky, kterým my v Čechách říkáme luby, tak ty se většinou staví z tropických exotických dřevin. Jsou to různé druhy palisandrů, nejčastější je dnes východoindický palisandr. Velmi oblíbený je madagaskarský, který začíná být velmi vzácný a velmi drahý. 

Jak poznáte kvalitní dřevo?
Jsou samozřejmě výrobci třeba v Itálii nebo Rakousku, které zpracovávají horský smrk pro tvorbu hudebních nástrojů. Optimální je si na to místo dojet, oni Vás nechají celý den přehrabovat se v uvozovkách v tunách přířezů, které už mají rozdělené na kategorie. Můžete si dávat na stranu kousky, která Vám vyhovují.