Obnáší to neskutečnou a nekonečnou práci

Jiří Červenka, MONETA Živnostník roku 2024 Zlínského kraje, provozuje statek s hospůdkou. Je to takový multitask, při němž se opravdu nikdy nenudí. Ale baví ho to!

Čemu se věnujete?
Předmětem naší živnosti je takový komplex myšlenek našeho statku, který jsme zachránili před deseti lety. K dnešnímu dni vlastním mlékárnu, která zaměstnává lidi a dodává výrobky po celé Moravě a částečně po celé České republice. Dále je to hospoda, taková turistická, sezónní. Mimo sezónu je to spíše o místních lidech. Dále jsme letos otevřeli obchod s farmářskými potravinami, který máme přímo na statku. Pak je to výroba marmelád a plánujeme bourání a zpracování masa.

Je to pestré. Co bylo na začátku?
Začalo to tak, že v tomto místě jsem se narodil, bydlel jsem tam, dva domy od statku jsem vyrůstal, to místo jsem měl vždycky rád. Tak nějak jsem si to vysnil a v podstatě se to potom splnilo. Podařilo se mi statek koupit a několik let ho spravuji. 

Co obnáší záchrana statku?
Obnáší to neskutečnou a nekonečnou práci.

Pojďme k produkci mléka a dalších výrobků…
Máme vlastní krávy, protože na pozemcích okolo máme pastviny. Máme tam i koně a další zachráněná zvířata, kterým jsme chtěli pomoci. Kravské mléko zpracováváme ve vlastní mlékárně. Z mléka vyrábíme několik řad výrobků, jako jsou jogurty, zákysy, pomazánky, tvarohové výrobky, nakládané, čerstvé i pařené sýry. Celkem široký sortiment.

Jak je produkce velká?
Jsme zařazeni do středně velkých výrobních provozů.

Pojďme k té hospůdce…
Hospůdka je postavená na rodinné turistice. Lidé si udělají výlet, podívají se na zvířata. Pátky a soboty grilujeme. Máme tam skákací hrady a další vyžití pro děti. Rodiče aby si tam dovedli odpočinout, dát si zákusek a kávu, tatínci pivo a našli tam takové klidné místo.

Jak se daří mimo sezónu?
Mimo sezónu je to určitě omezenější, je to spíše o místních lidech, kteří jsou rádi, že si můžou zajít na pivo. Je to takové místo pro obec, kde se lidé setkávají a popovídají si o každodenních starostech.

Všechno asi neděláte sám…
Určitě ne. Mám na to kolegu, který je mi takovou hlavní oporou, a pak mám čtyři zaměstnance a sezónní brigádníky.

Co byste poradil někomu, kdo se rozhoduje jít obdobnou cestou?
Určitě se nevzdávat, protože ta cesta je strašně trnitá. Člověk si ani nedovede představit, co všechno mu do ní skočí. My jsme třeba s mlékárnou začínali, když začínal covid. A když končil covid, tak jsme otevírali hospodu, což bylo takové bláznovství. Ale každý takový problém člověka obohatí o další zkušenost a posune ho dál. 

Co vy plánujete dál?
Těch plánů je moc. Dnes si člověk řekne, že se vrhne na jednu věc, ale zítra mu přijde příležitost k druhé věci. Sám nevím, co všechno ještě zvládneme. Chtěli bychom přistavět ještě nějaké budovy, rozšířit hospůdku, abychom tam mohli mít i svatby, protože místo je to pěkné. Dále ukázat lidem, jak žijí zvířata, pustit je dovnitř do statku, což by mohlo být příští rok.

Kde jste?
Je to ve městě Morkovice-Slížany, jmenujeme se Statek Slížany.

 Jaké jsou výhody a nevýhody podnikání na takovém místě, kde jste Vy?
Takovou nevýhodou je, že jsme na kraji Zlínského kraje, takže se na nás tak trochu zapomíná. Ale když si za svým člověk stojí, tak nějakým způsobem se prosadí. Začali jsme spolupracovat i s Kauflandem. Tím, že jsme na hranici kraje, tak jsme regionální dodavatel do Jihomoravského kraje i Zlínského kraje. Dnes zavážíme do 14 Kauflandů v obou krajích.

Jak se to přihodí spolupracovat s Kauflandem?
My jsme tak nějak pořád posílali nabídku, až jednou paní zavolala. Táhli jsme to jednání asi čtvrt roku. Říkali jsme si každý své představy, a nakonec jsme si plácli. Jsme za to velmi rádi, protože nás to posunulo dále. Otevřelo nám to dveře do dalšího světa, který není jen o úspěchu, ale spíše o obohacení a zkušenostech.

Jak se musela navýšit produkce?
Spolupráce přišla v loňském roce touto dobou. Museli jsme kapacitně mlékárnu rozšířit, jak technologií, tak i dispozičně.