14.9.2024

Vítězem titulu MONETA Živnostník roku 2024 Jihočeského kraje se stal vášnivý včelař Milan Čaloun. Tak si pojďme něco o včelařství i o jeho vášni povědět…

Včely asi každý zná, ale co si pod tím běžný člověk asi nepředstaví?
Spoustu práce, řekl bych. Velmi často se setkávám s tím, že si lidé představují, že včela med přinese a včelař ho pouze stočí do sklenic, a to je veškerá jeho práce. Jedná se ale o celoroční, fyzicky poměrně náročnou práci. V podstatě každý profesionální včelař si dělá všechno sám, je to i můj případ, od výroby úlů ze dřeva, veškerou zootechnickou stránku věci, péči o včely, ale pak je to i plnění produktů do sklenic, lepení etiket a veškerá distribuce, ale v mém případě i marketing, sociální sítě a obchod. Je spousta práce na celý rok. Pro profesionálního včelaře je to práce na plný úvazek.

Do jaké míry se liší přístup jednotlivých včelařů? Dá se to popsat?
Určitě ano. Včelaři se rozdělují na hobby včelaře a na profesionální včelaře. My na to máme i jakési kotvítko v legislativě. Legislativa se na každého, kdo má pod 150 včelstev dívá jako na hobby včelaře a včelaři nad 150 včelstev jsou profesionálové. Je to trošičku zavádějící, protože i se 60 včelstvy se můžete živit, mít živnostenský list. Obrovský rozdíl je ve vzdělanosti včelařů. V České republice jich je 64 tisíc. Ale včelařů, kteří mají včelařinu vyloženě vystudovanou je jen zlomek. Příliš včelařských škol v České republice není, ony jsou dvě takové zásadní, v Nasavrkách a v Blatné. Já osobně jsem absolventem blatenské včelařské školy a od té doby tam i přednáším jeden z předmětů. V rámci profese sleduji všechny včelařské facebookové skupiny a bohužel je to někdy k pláči, když vidíte, jaké otázky někdy včelaři vznášejí vůči svým kolegům a je vám líto těch včel, protože je nemohou udržet naživu. Aniž bych chtěl srážet jakékoli jiné chovatelství, chovat včely není to samé, jako chovat slepice, králíky, psy nebo kočky. Těch věcí, které musíte vědět, je moc. Když včele něco je, žádný veterinář nepřijede. Nemůžete vzít včely k veterináři, vy musíte rozpoznat všechny včelí nemoci, musíte vědět, co s nimi dělat. A to bez nějakého hlubokého vzdělání a sebevzdělávání po celou dobu, co včelaříte, není možné. Včelařina byla řadu let takovou módní záležitostí, byl takový boom, hodně lidí do toho šlo, ale spousta lidí po dvou třech letech pozná, kolik je to práce a že ji nechtějí dělat. Včely dnes už nemají šanci samy o sobě přežít, když se o ně nestaráte.

Dá se vyčerpat plocha České republiky množstvím včelstev a případně, jak daleko k tomu je?
Tady by se dalo říci, že co včelař, to jiný názor. Ono obecně se o nás říká, že sto včelařů, stojedna názorů. A jsou včelaři, kteří vám řeknou, že s úživností krajiny vzhledem k počtu včelstev to ještě není tak špatné, že je to v pohodě. Jsou včelaři, kteří zastávají názor, že jsme převčelenou zemí, že včelstev, přepočítává se to na kilometr čtvereční, je skutečně hodně. V tuto chvíli, jak jsem zmínil, je 64 tisíc včelařů a aktuálně chováme v České republice něco kolem 700 tisíc včelstev. Není to úplně málo, řekl bych, že jsme včelařskou velmocí.

Říkáte o sobě, že jste vášnivý včelař. V čem ta vášeň spočívá?
Ta vášeň je v tom, že jsem včelami fascinován. Tím, jak jsou naprosto dokonalé oproti jiným živočichům tím, jak jsou spjaté s přírodou, že ji umí sledovat a podle ní se řídí. Včela se řídí sluncem, ona nemá žádnou GPS v hlavě. Jí stačí slunce a ultrafialové vidění a vždy trefí do úlu. Má podobné schopnosti jako holubi. Ne sice odkudkoli ze světa, ale když včelu vypustíte o dva tři čtyři kilometry jinde, než má úl, tak se do něj vrátí. Je schopna ho poznat. Tím vším, co všechno včely zvládají, jsem já naprosto fascinovaný a opravdu se to pro mě stalo vášní. Když jsem po prvních třech čtyřech letech hledal obchodní značku, tak Vášnivý včelař bylo jasnou volbou.