21.9.2024

Anna Hones, MONETA Živnostník roku 2024 Plzeňského kraje, farmaří a provozuje agroturistiku v samém srdci Šumavy. Její pracovní nasazení zasluhuje obdiv. To podstatné o jejím živobytí už v rozhovoru.

Čemu se věnujete?
Živí nás naše kravičky, udržování životního prostředí na Šumavě. Spásáme těžko spásatelné louky v 1. zónách národního parku. Děláme mléko, zpracováváme mléčné produkty, prodáváme je v samoobslužném krámku, který je založen čistě na důvěře v lidi. Naštěstí jsou lidé poctiví. Za to jim děkujeme. A věnujeme se agroturistice. Poskytujeme ubytování v maringotkách přímo na pastvinách s našimi zvířaty, takže mají blízký kontakt s přírodou a zvířaty na farmě, což je naplňuje. Hlavně rodiny s dětmi.

Navazujete na rodinnou tradici…
Farmu založil náš děda v roce 1994. Jako jeden z prvních přivezl do České republiky skotský náhorní skot, pak ji vedla moje maminka a teď já se svým přítelem a bratrem. 

V čem je práce náročná a v čem naopak uspokojující?
Náročná práce to je. Pracujeme ve 1100 metrech nad mořem, takže máme třičtvrtě roku zimu. Dojná zvířata jsou náchylná na zimu, takže musí být všechno pod střechou. Každý den se jim musí čistit maštale, aby byla v teple. Na rozdíl od skotského náhorního skutu, který je celoročně venku, ten přístřešky nepotřebuje. A nádherné je to v tom, že můžeme žít v souladu s přírodou.

Jaký je poměr mezi produkcí potravin a agroturistikou?
Živí nás ta produkce. Udržování životního prostředí a mléčné produkty jsou na prvním místě a teď se pomalu přidává agroturistika.

Pojďme rozvést tu agroturistiku…
Děláme exkurze po farmě. Lidé si u nás můžou vyzkoušet podojit kozu. Vidí, jak se dojí kráva, můžou se podívat na zpracování mléka. Já jim vysvětluji složitost chovu, co je to za zvířata. A ubytováváme lidi u nás v maringotkách, které jsou umístěny přímo na pastvinách.

Jak hodně je to pro zájemce lákavé?
Je to hodně lákavé. Lidé mají veliký zájem, protože je to netradiční ubytování. Nechtějí být ubytovaní v hotelu, kde je spousta lidí a velký ruch. Mají k dispozici svoji maringotku uprostřed pastvin, kde je nikdo neruší. Jeleni troubí hned za maringotkou, před maringotkou pobíhají kozy, krávy a koně. Moc se jim to líbí.

Je agroturistika sezónní záležitost? Asi nemohou přijet v lednu do maringotky…
Určitě můžou. Maringotka je vybavena kamínky na dřevo. Mají k tomu i manuál, protože ne všichni si v dnešní době umí v kamnech zatopit. Mají tam základní vybavení, plynový vařič, mohou si tam i uvařit a nemusí vůbec opouštět pastvinu. 

Jak se díváte na obecné nadužívání slova „ekologický“?
My to děláme takhle přirozeně, aniž by nás k tomu někdo nutil. Myslím si, že dnešní lidé neslyší jen na to „ekologický“. Procházejí naší farmou, vidí kravičky na vlastní oči a i kdybychom nebyli ekologičtí, tak nás budou mít rádi, protože vidí, jak jsme souzněni s přírodou a děláme to přirozeně. 

Kolik lidí je na farmu potřeba?
Hodně lidí, ale děláme to ve třech. Já dělám všechno ohledně zvířat, ošetřovatelku, dojičku, zpracovávám sýry, starám se o koně, o ubytování. Přítel mi pomáhá s fyzicky náročnou prací a brácha je přes administrativu a zemědělské stroje.

Jaké jsou plány na příští sezóny?
Chceme rozšířit samoobslužný krámek o lednice s naším hovězím masem, o vajíčka a točenou zmrzlinu. Náš krámek se nachází přímo u hlavní budovy farmy. Je to taková dřevěná boudička, kde je prosklená lednice, kam dáváme naše mléčné produkty. Každý má svoji etiketu, je tam kasička, do které lidé zaplatí hotově nebo přes QR kód. A chceme se ještě více zaměřit na chov koní.