
Šéfka oceněného zemědělského družstva Unčovice Milada Rašková Měsícová: Chystáme robotickou farmu
Získali titul Firma roku 2026 Olomouckého kraje a postoupili tak do celostátního finále, jehož výsledky budou oznámeny 10. prosince 2026. Zemědělské družstvo Unčovice hospodaří na zhruba 9 000 hektarech v Olomouckém a nově i v Moravskoslezském kraji. Do své modernizace družstvo každoročně investuje desítky milionů korun. Postupně byla vybudována kompletně nová farma chovu skotu produkční stáje, dojírna, porodna, teletníky, silážní žlaby a jímky na kejdu. V současnosti tato farma patří mezi nejmodernější stáje v ČR. Nedávno svou produkci rozšířili i o chov masného dobytka. Investice do zlepšení životních podmínek zvířat se jim vyplácí i ekonomicky, v průběhu posledních 5 let narostla užitkovost o 27 %. Podobné výsledky mají i v chovu prasat, kterých v družstvu ročně vykrmí přes 16 000 ks. U příležitosti vítězství družstva v krajském kole soutěže Firma roku jsme položili několik otázek předsedkyni představenstva Miladě Raškové Měsícové.
Čemu všemu se vaše družstvo věnuje?
Děláme klasickou rostlinnou a živočišnou výrobu, máme chov mléčného skotu, chov prasat. Provozujeme také bioplynovou stanici, ta nám spolu se solárními panely dodává elektřinu, zabýváme se i pronájmem nemovitostí. A nedávno jsme naši působnost rozšířili i do Moravskoslezského kraje a naše portfolio činností jsme doplnili ještě o chov mastného dobytka. Vepřové i hovězí maso také zpracováváme a prodáváme ho v našem obchodě. Od loňského roku provozujeme i hanácké bistro. Uzavírá se nám tím pěkný kruh, dokážeme se díky tomu přiblížit veřejnosti, aby lidé věděli, kde potraviny vznikají, jak zemědělská farma funguje, že se potravina neveze přes půl světa, ale že se prasátka chovají v podstatě pár set metrů od prodejny. Takže je to taková edukace nejen dětí, ale i dospělých.
Vy jste říkala, že realizujete "precizní zemědělství" a že zkoušíte i "regenerativní zemědělství". Jaký je v tom rozdíl?
Precizní zemědělství pracuje se spoustou dat, včetně GPS. My to děláme už od konce minulého století. Základem je rozbor půdy, kde máte přesně analyzované, co ta půda obsahuje, jak na tom je pH, kvalita, koncentrace živin. Té půdě musíte dávat to, co ona potřebuje. To je, jako když jdete k lékaři a on vám udělá krevní obraz a nedává vám paušálně něco. Takže my nedáváme paušálně, ale jdeme podle krevního obrazu té půdy. Můžete být super zemědělec, ale když přijdete na pole, okem nepoznáte, co půda potřebuje, jestli je překyselená, nebo zásaditá, nebo tady jestli je tam dostatek fosforu, draslíku a tak dále. Když ale děláte tyhle rozbory, tak pak přesně víte. Tím, že máme i živočišnou výrobu, vracíme půdě celkem dost. Mluvím o organickém hnojení. Kombinace rostlinné a živočišné výroby je podle mě jediné udržitelné zemědělství, nikdo nic lepšího zatím nevymyslel.
A to regenerativní zemědělství?
Zkoušíme ho na menších plochách. Regenerativní zemědělství pracuje s tím, že se tam například nenechávají rostlinné zbytky, čili takový přírodní bordýlek. Tenhle způsob zemědělství není tak intenzivní, střídáte plodiny častěji, necháváte půdu více odpočinout. Nemáte pak tak vysoké výnosy, ale má to zase přínos třeba v období sucha.




Vy jste opravdu hodně velký zemědělský podnik a přitom pomáháte malým farmářům prodávat jejich výrobky, nebo dokonce i finančně. Proč?
Spolupracujeme s kolegy z okolí, jsou to naši kamarádi, my jsme se na tom venkově narodili. I já jsem ze zdejší vesnice Unčovice, takže jsem rodačka. Já ty lidi znám, jsou to moji spolužáci, potkávali jsme se na zábavách, tak to prostě je, jsme komunita. My vlastně ani nejsme konkurenty. On, stejně jako já, prodáme veškerou naši produkci. Takže je to úplně přirozená spolupráce. Na vesnici to bylo vždycky o tom, že jednou pomůžeme my jim a jindy oni zase pomáhají nám, přijedou nám třeba pomoct s nějakými pracemi. Menší zemědělci nemají takový prostor pro administrativu nebo marketing, my dík naší velikosti ano, takže jim v tomto rádi pomůžeme.
Kolik máte vlastně zaměstnanců v rámci družstva?
Naše základní mateřská firma má 160 lidí, ale s dcerami už skoro 200. A když je sezóna, tak máme dalších třeba 50 pracovníků, takže ve špičce celkem třeba 250.
Zaujalo mě, že vy všichni podílníci družstva jste potomci sedláků, také máte zemědělství v krvi.
Ano, všichni jsme podědili ten členský vklad. Víte, moji předkové byli komunisty perzekuovaní, do družstva vstoupili až jako poslední pod nátlakem. Když jsem pak do družstva nastoupila já, tak jsem nechtěla, aby podnik vedli potomci komunistů. To pro mě byla motivace.
A není družstevní forma podniku už dnes přežitek?
Vůbec. Je to nejbezpečnější forma podnikání. Družstvo má svoje stanovy, které přesně řídí to, kdo může být členem. Ve srovnání třeba s akciovkou si může družstvo přeci jen více ochránit svůj majetek. Třeba my jsme si určili, že podílníkem nemůže být žádná právnická osoba, jen fyzické. A nikdo nesmí vlastnit více než 10 % družstva.


Jak vám se v Česku podniká? Ve veřejném prostoru se poměrně často setkáváme s různými stížnostmi a nářky zemědělců.
To je ta nálepka, kterou si ale často bohužel vytváříme my zemědělci sami. Zemědělství pro mě není práce, ale vlastně životní styl. Mně osobně na zemědělství baví všechno, protože každý den je jiný. Já jsem původním vzděláním a profesí ekonom, v zemědělství jsem ale od mala vyrůstala a baví mě na tom ta pestrost. Na téhle práci je krásné, že jsou okamžitě vidět výsledky, jste spjati s přírodou, Samozřejmě je to těžké v tom, že nejste tvůrce ceny, že nám někdo na trhu oznámí, že se bude obchodovat za tuto a tuto cenu a my se musíme přizpůsobit, a řešit pak třeba, jak snížit náklady, jak vše zefektivnit. V tom pomáhá, když máte sortiment tzv. od vidlí po vidličku. A pokud máte široký záběr, aby když jedna činnost v jednu chvíli ekonomicky nefunguje, tak ty další to pomáhají udržet.
Ale přeci jen, co by mohl dělat stát více?
Stát by celkově mohl pomoci podnikatelům zjednodušit život v té džungli daňových předpisů, různých auditů a tak dále. Zrovna teď řešíme jeden audit za druhým. Energetický audit, bezpečnostní, kyberšikana a tak se na nás nabaluje strašně moc administrativy. Bohužel ta administrativní zátěž se postupně zhoršuje. Jako příklad vezmu naši bioplynovou stanici. My jsme do toho nainvestovali 100 milionů Kč, stát vám má garantovat nějaké podmínky a on přitom pořád něco mění, pořád mění pravidla. Takže najednou návratnost je zcela jiná, než jste původně počítali.
Co sucho? V posledních letech se o něm mluví stále častěji, má na vás nějaký dopad?
Sucho tady je, samozřejmě. Co se týká letošních letních žní obilovin a řepky, tak tam jsme nedopadli úplně špatně, to musím zaklepat. Bohužel propad u sklizeň kukuřice, sóji a cukrové řepy je značný. Na výnosy těchto plodin je vliv sucha zřetelný. Jinak na sucho se připravit je z pohledu zemědělce dost složité. Vybudovat závlahy je strašně náročné finančně i administrativně a v podstatě se to nevyplatí. Snažíme se různými agroenviromentálními opatřeními věnovat zadržování vody v krajině, ale pokud ty dešťové srážky nespadnou, tak lze těžko něco zadržovat.
Mezi vašimi plány do budoucna figuruje i výstavba robotické farmy. Jak si to mám představit?
Inspirovali jsme se v zahraničí. Je to v podstatě kravín osazený roboty, respektive robotickými automaty, které zajišťují krmení, podestýlku a zejména dojení. Dojení je jedna z fyzicky nejnáročnějších prací v zemědělství. Velmi náročné na ruce. Takže když toto budou dělat automaty, tak našim lidem práci výrazně ulehčíme. Teď jsme byli v Polsku a musím říct, že Poláci nás předběhli tak, že jim vidíme tak stěží zadní světla. Navštívili jsme tam třeba plně robotizovanou farmu s 1300 krávami. My zatím tu farmu projektujeme, ale příští rok to ještě určitě nestihneme, procesy u nás v Česku trvají trochu déle.
Jak konkrétně edukujete ve vašem obchodě?
Edukace neprobíhá pouze na úrovni obchodu, ale celé naší farmy. Navštěvují nás od žáci nejen mateřských a základních škol, ale i střední a vysokých. Kdy je seznamujeme s procesem výroby potravin, kde se potravina rodí. Ukazujeme, jak pečujeme o zvířata a půdu. Dlouhodobě pracujeme na projektu Od vidlí na vidličku, kdy chceme zvýšit podíl českých a regionálních potravin ve školních jídelnách. Děti si to, co mají na talíři, umí spojit s návštěvou farmy a že to mléko nebo jogurt pochází z jejich sousedství. A co se týče obchodu, ukazujeme lidem, že v našem regionu je spousta výborných lokálních producentů potravin. V našem obchodě totiž krom našeho masa a masných výrobků najdete i výrobky okolních zemědělců, tak aby nabídka byla co nejšiřší. Naši zákaznici si cení čerstvost a kvalitu produktů. Znají naše tváře, které stojí za tou potravinou na jejich talíři. Naše regionální potraviny nesou svoje příběhy farmářů a krajiny, kde se rodí. V supermarketu jsou mnohdy potraviny nejasného původů, označení a obsah je matoucí. Velmi často nelze mluvit o čerstvosti, když ten výrobek putoval tisíce kilometrů.
Co dělá dobrého podnikatele podle vás dobrým podnikatelem? Jaká podnikatelská poučka se třeba vám osobně v životě osvědčila?
Za mě je důležitá pokora a sebereflexe. Dobrý podnikatel by měl vnímat i to prostředí, kde podniká. Takže za mě je důležitá i podpora místních komunit, tak aby vznikla určitá symbióza. My podnikáme zhruba ve 30 katastrálních území nejen Olomouckého kraje. Podporujeme různé zájmové oblasti jako jsou hasiči, myslivci, fotbalisté nebo kulturní spolky. Podporujeme znevýhodněné děti v Klokánku a velmi často jsme sponzorem charitativních akcí v našem okolí. Žijeme na venkově, pracujeme s krajinou a pomáhat by mělo být každému podnikateli přirozené.
Podnikatelská poučka? Těch mám možná trochu více. Ale co mě asi nejvíce vystihuje, jedna je mého otce: Musíš jet na plný plyn a postupně přidávat 😊 a druhá: Buď věci dělám na 100% nebo vůbec.
A jaké ceny čekaly na naše vítěze?
V krajském kole vítězní živnostníci získají například finanční odměnu od MONETA Bank ve výši až 30. 000 Kč, vítěz celostátního finále Živnostníka roku si odnese 150.000 Kč (soutěžící nemusí být klientem MONETA Bank). Vítězná firma získává zápůjčku vozu z portfolia značky Volkswagen (zápůjčka vozu je časově omezena podle nabídky lokálního dealera).



