10.9.2024

Jiří Hnilička je úspěšný spisovatel a také první krajský vítěz letošního ročníku soutěže MONETA Živnostník roku, a to za Ústecký kraj.

Představte se, prosím, na úvod…
Já jsem spisovatel, zároveň jsem nakladatel i prodejce. Provozuji vlastní e-shop, kde si vlastní knihy prodávám.

Jak jste se k tomu dostal?
Směřoval jsem k tomu už od dětství, protože můj dětský sen byl vyprávět velké příběhy. Já jsem myslel, že je budu vyprávět prostřednictvím filmu. Chtěl jsem být filmovým režisérem. I když jsem pak dělal několik let v bance, tak ve svých pětatřiceti letech jsem z banky odešel a rozhodl jsem se, že si splním svůj dětský sen a vystudoval jsem filmovou školu. A pak jsem se rozhodl ty velké příběhy psát, vyprávět slovem. Napsal jsem svoji první knížku, humoristický román Rok blba. Rozhodl jsem se, že půjdu do toho rizika, že ho nevydám přes nakladatele, ani nebudu prodávat přes knihkupce, ale že si to vydám sám a prodám na vlastním e-shopu. A to riziko vyšlo, z knihy se stal bestseller. Pak přišly další knihy a dnes je z koníčku živnost, která mě krásně živí a hrozně mě baví. 

Co si čtenář má představit pod „velkými příběhy“?
Moje první knížka byla humoristická knížka, byl to takový deník mladého muže o tom, co zažívá ve svém běžném životě. Z ní se stal bestseller a čtenáři mě přemluvili, abych napsal pokračování. Takže vznikl Rok Kozy. Třetí knížkou jsem chtěl překvapit čtenáře a napsat něco úplně jiného. Rozhodl jsem se napsat knížku, která nebude rozesmívat, ale která bude naopak dojímat. A tak vznikl román Bohem zapomenutá láska. A teď vychází můj čtvrtý román, a to je netradiční životopisný román o Vincentu van Goghovi.

Hovořil jste o humoru. Jaký máte vzor nebo jaký humor máte rád?
U nás mezi spisovateli je mým velkým vzorem Dominik Landsman, autor Deníčku moderního fotra. Myslím si, že je to náš nejlepší humoristický spisovatel. Jinak já mám rád humor jak něžný, takový ten Svěrákovský, tak i nekorektní. A v mém románu Rok blba, tam je obojí.

Vaše knihy jsou úspěšné. Pojďme na tu praktickou stránku věci. Co si pod tím představit, kolik jich vyšlo?
Zatím vyšly tři knížky. Aktuálně čtvrtá knížka. Ta první kniha se stala bestsellerem. V České republice je hranice bestselleru pět tisíc prodaných kusů. A Roku blba se zatím prodalo nějakých 7 tisíc a prodává se dále.

Co si myslíte, že lidi táhne za vašimi knihami?
Já si myslím, že jsou to emoce. Já jsem vždycky chtěl lidem předávat emoce. Chtěl jsem vždycky být druhým Spielbergem a líbilo se mi, že dokáže rozbrečet nebo rozesmát celé kino. A o to se snažím ve svých knížkách. Proto jsou moje knihy, a to mi píší i čtenáři, hodně emotivní. Buď čtenáře rozesmějí nebo dojmou k slzám. Myslím, že ty emoce jsou univerzální. Moji čtenáři jsou napříč všemi věkovými kategoriemi, od puberťáků až po seniory. A myslím si, že je to těmi emocemi, které jsou univerzální.

Jaké jsou z Vašeho pohledu klady a zápory českého knižního trhu?
Je to obrovský trh. Ročně vyjde nějakých 16 tisíc titulů. Vydat jednu knížku do tohoto rybníku 16 tisíc knih, a prodat ji, to je mise nemožná. Doteď nechápu, jak se mi to povedlo, samotnému. Bez knihkupců a bez nakladatele se mi podařilo udělat prodejní bestseller.

Pojďme zmínit knihu, která Vám má aktuálně vyjít?
Za měsíc mi vyjde nová kniha, bude to životopisný román o van Goghovi. To je malíř, kterého já hrozně obdivuji a jeho život byl velmi zajímavý. O jeho životě vzniklo už hodně románů a všechny jsou de facto stejné, protože vyprávějí stále ten jeden příběh. Já jsem se rozhodl to trochu pozměnit a udělat knihu trošku současnou. Takže to bude jen jeden rok života van Gogha a zároveň z poloviny se knížka bude odehrávat v současnosti. Budou tam dva hrdinové, bude tam van Gogh, který žije na konci 19. století, a pak tam bude hlavní hrdinka, Kateřina, která žije v současné době v Praze a budou se odvíjet dva na sobě nezávislé příběhy, které se na konci spojí v jeden příběh.

Může spisovatel uvažovat třeba v řádu pěti let, kam by se chtěl posunout?
Určitě bych chtěl psát dál, protože to mě baví. Určitě budu psát další knížky. Teď momentálně, jaká bude další knížka, nevím, ale lidé si hodně píší zase o humoristickou knížku, takže možná příští rok bude zase humoristická knížka, ale téma zatím nevím. Téma mě musí vždycky trefit do nosu a jakmile najdu nějaké silné téma, tak začnu přemýšlet, vytvářet si příběh v hlavě a pak mám potřebu to ventilovat na papír a napsat knížku. To je pro mě motivace v psaní. Takže určitě budu psát dále.