Vítězka krajského kola soutěže Živnostník roku 2026 ve Zlínském kraji už 18 let pomáhá ženám po operaci prsu. V rozhovoru mluví o důvěře, těžkých začátcích i o tom, proč se sama učí nezapomínat na sebe

Nejlepší živnostnicí roku ve Zlínském kraji se v konkurenci deseti finalistů stala Dobromila Darnadyová ze Zlína, která se již 18 let věnuje ženám po operaci prsu. Pod značkou EPITA-DD poskytuje individuální poradenství a odbornou pomoc při výběru pooperačních podprsenek, prsních epitéz, protetického prádla, plavek, paruk a dalších pomůcek.

Základem její práce je osobní přístup, dostatek času a soukromí. Ve svém prodejním a poradenském centru ve Zlíně nabízí ženám široký výběr pomůcek, které si mohou prohlédnout, vyzkoušet a společně s ní vybrat podle svých potřeb i životního stylu.

Své služby zpřístupňuje také ženám, které do centra nemohou přijet. Pravidelně navštěvuje pacientky v nemocnicích, podle potřeby dojíždí za klientkami domů a poskytuje telefonické poradenství. Součástí podnikání je i e-shop, jehož provoz a administrativu pomáhá zajišťovat kolegyně. Jednotlivé služby na sebe navazují, takže ženy mohou využívat osobní péči i nákupy z domova podle své aktuální situace.

Při výběru prádla a prsních epitéz se Dobromila Darnadyová soustředí na to, aby pomůcky ženám dobře seděly a cítily se v nich pohodlně. Stejně důležitý je podle ní také pocit přirozenosti, sebejistoty a důvěry ve vlastní tělo. Pomáhá ženám hledat řešení pro běžný den, práci, sport i plavání.

Ročně osobně pomáhá téměř dvěma tisícům žen z České republiky a Slovenska. Mnohé se k ní opakovaně vracejí a doporučují její služby dalším ženám. www.epita-dd.cz

U příležitosti jejího vítězství v soutěži Živnostník roku Zlínského kraje jsme ji položili několik otázek. 

Jak byste se označila – jako průvodkyně, rádce, pomocnice, koučka? 

Nejbližší je mi označení průvodkyně žen po operaci prsu. Každá žena přichází s jinými potřebami, obavami i představami. Nejdřív jí naslouchám a pak společně hledáme prádlo a pomůcky, ve kterých se bude cítit dobře. Záleží mi na tom, aby měla prostor se na cokoli zeptat a věděla, že se na mě může obrátit i později. Právě v tom pro mě průvodcovství spočívá.

Vy jste na pódiu při předávání ocenění říkala, že se vlastně se s ženami nechcete potkávat profesně. Co všechno pro ženy děláte?

To jsem samozřejmě řekla s nadsázkou. Přála bych si, aby ženy zůstávaly zdravé a nemusely si takovou zkušeností vůbec projít. Když už ale mou pomoc potřebují, chci, aby věděly, že se mají na koho obrátit. Ve svém prodejním a poradenském centru ve Zlíně jim pomáhám vybrat vhodné prádlo, prsní epitézy nebo plavky. Každá žena potřebuje něco jiného — některá přišla o celý prs, jiná po částečné operaci hledá způsob, jak vyrovnat rozdíl mezi prsy. Nejdřív si povídáme o tom, co ji trápí a co by jí usnadnilo běžný život. Potom společně zkoušíme a hledáme řešení, ve kterém se bude cítit pohodlně a přirozeně.

Mnohé ženy také procházejí chemoterapií a potýkají se se ztrátou vlasů. I to může být velmi citlivé a náročné. Nabízím proto také paruky, čepičky a turbany. Pokud si to žena přeje, pomohu jí i s oholením padajících vlasů. Vždy záleží na tom, na co se sama cítí a co v tu chvíli potřebuje. Za ženami také jezdím do nemocnic a pokud ženy nemohou přijet za mnou, tak jezdím k nim domů. Poradit se se mnou mohou i telefonicky a pro další nákupy využít e-shop. Záleží mi na tom, aby žena měla čas, soukromí a nemusela se stydět na cokoli zeptat. Někdy řešíme, co si obléknout do práce, jindy v čem jít do společnosti. Právě tyhle zdánlivé maličkosti pro ni mohou znamenat velký krok k tomu, aby se zase cítila jistější a mohla se věnovat tomu, co má ráda.
Stále i po těch 18 letech věřím, že když se žena podívá do zrcadla a cítí se zase o něco víc sama sebou, může jí to dodat jistotu a sílu zvládat náročné období léčby i život po operaci prsu.

Vy na ženy také apelujete, aby se dostatečně staraly samy o sebe. Proč? 

Protože my ženy máme často pocit, že musíme zvládnout úplně všechno. Práci, domácnost, děti, péči o blízké. A samy sebe přitom odsouváme až na poslední místo. Na odpočinek nebo preventivní prohlídku si najdeme čas, až bude všechno ostatní hotové. Jenže ono většinou pořád něco zbývá. Chtěla bych ženám připomínat, že i ony jsou důležité. Že si mohou říct o pomoc, odpočinout si a nemusí všechno zvládat samy. Péče o sebe není sobectví ani odměna za splněné povinnosti. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem práci věnovala téměř všechnu energii, takže vím, jak snadno na sebe člověk zapomene. Proto ženy motivuji, aby neodkládaly preventivní vyšetření, věnovaly pozornost svému zdraví a našly si prostor také na to, co jim dělá radost. Zaslouží si cítit se dobře hlavně kvůli sobě samým.

Podnikáte sama, nebo máte nějakou pomocnici? 

Mám kolegyni, která je mou pravou rukou. Pomáhá mi s e-shopem, administrativou a každodenním provozem. Díky ní mám více prostoru na osobní konzultace a cesty za ženami do nemocnic i k nim domů. Naše práce se tak vzájemně doplňuje a její pomoci si velmi vážím. Ročně osobně pomáhám téměř dvěma tisícům žen z Česka i Slovenska. Vyřídíme 1500 objednávek přes e-shop. Denně komunikuji s nespočtem klientek. Ale velkou radost mi dělají hlavně chvíle, které se čísly vyjádřit nedají. Třeba když žena odchází z konzultace spokojenější, uvolněnější a s větší jistotou. A když se po čase znovu ozve nebo nás doporučí někomu dalšímu, je to pro mě projev důvěry, které si moc cením.

Jak to vše před těmi 18 lety vlastně vzniklo? 

Pamatuji si ten okamžik dodnes. Pracovala jsem jako obchodní ředitelka a na veletrhu v Brně jsem se ocitla mezi stánky neziskových organizací, které pomáhaly dětem i dospělým se zdravotním postižením. Když jsem viděla jejich práci, uvědomila jsem si, že mi v té mé něco chybí. Pracovně se mi dařilo, ale chtěla jsem za sebou vidět také konkrétní pomoc člověku. Potom se rakovina prsu dotkla i naší rodiny a začali jsme hledat vhodné prádlo a pomůcky. Tehdy jsem poznala, jak náročné to pro ženu může být. Setkaly jsme se s nedostatkem soukromí, malým prostorem na zkoušení i s tím, že místo možnosti si prádlo vyzkoušet přišel na řadu katalog: vyberte si a my vám to objednáme. Chyběl mi čas na rozhovor, citlivý přístup a pochopení, že žena po operaci někdy ani sama neví, co potřebuje, na co má nárok a na co se má zeptat. Každá máme jinou postavu, jiné potřeby a jiné představy o tom, v čem se budeme cítit dobře. To se jen podle obrázku vybírá těžko.

A právě tehdy jsem si řekla, že bych chtěla vytvořit místo, kde to bude jinak. Kde žena nebude mít pocit, že zdržuje nebo že musí rychle něco vybrat. Kde bude mít soukromí, možnost všechno si vyzkoušet a někoho, kdo ji vyslechne a s výběrem jí pomůže.

V roce 2008 jsem si tak otevřela vlastní výdejnu pro ženy po operaci prsu. Dnes se usmívám nad tím, jak naivně jsem si představovala, že to půjde snadno. Ale v tom, co chci ženám nabídnout, jsem měla jasno už tehdy.

Vám tehdy v začátcích pomohla vaše maminka, která vás v kritickém období finančně podpořila. Jak to tehdy bylo? 

Začátky byly finančně náročné. Podnikání mě ještě neuživilo a jako samoživitelka jsem měla odpovědnost i za svého tehdy devítiletého syna. Musela jsem se proto vrátit do zaměstnání. Přes týden jsem pracovala a o víkendech jezdila za klientkami, protože jsem té práci pořád věřila a nechtěla ji opustit. Maminka mě v tom těžkém období finančně podpořila. Moc pro mě znamenalo i to, že mi věřila. Když výsledky přicházejí pomalu, taková důvěra vám dodá sílu pokračovat. Velkou oporou mi byl také můj bráška, který vloni zemřel na ALS. Pomáhal mi s přípravou akcí i cestami do nemocnic a byl tu pro mě v těžkých chvílích. Na jeho pomoc a blízkost nikdy nezapomenu. A zvlášť chci zmínit svého partnera, který při mně dlouhodobě stojí. Můžu s ním probrat své starosti i rozhodnutí a často mi pomůže podívat se na věci z jiného úhlu. Jeho podpora pro mě znamená opravdu hodně. Když se dnes ohlédnu, vím, že za tím, co se mi podařilo vybudovat, stojí i moje rodina. Jsem jim za to moc vděčná.

Co ženám pomáhá v téhle extrémní situaci, kdy je ohroženo nejen jejich zdraví, ale i život a vlastně vše, co celý život budovali a na čem jim záleží? 

Z mé zkušenosti hodně pomáhá, když žena ví, že na to není sama. Že má někoho, komu může říct i obavy, o kterých se jí těžko mluví. A že ji někdo vyslechne, aniž by od ní očekával, že bude pořád silná a všechno zvládne. Léčba patří do rukou lékařů. Vedle ní ale žena řeší také rodinu, vztahy, peníze nebo návrat do práce. Přemýšlí, jestli bude mít dost sil na celou směnu, jak se domluví se zaměstnavatelem a co bude, když svou dosavadní práci nezvládne. Tyhle starosti nezmizí tím, že má operaci nebo léčbu za sebou.

Důležitá je proto i konkrétní pomoc. Doma třeba převzít část povinností, v práci otevřeně probrat možnosti návratu. A podle toho, co žena potřebuje, jí pomoci najít psychologickou podporu, sociální poradenství nebo rehabilitační péči. Neměla by na všechno muset hledat odpověď sama. Já jí mohu pomoci v oblasti prádla a pomůcek, dopřát jí čas a soukromí a vyslechnout ji. Nemám řešení na všechny její starosti, ale záleží mi na tom, aby se s nimi necítila osamocená. I proto bych chtěla, aby se o životě během léčby a po ní víc mluvilo. Aby okolí lépe rozumělo tomu, čím žena prochází a jak jí může být oporou. 

S čím jste šla do soutěže Živnostník roku? Bylo to motivováno snahou zviditelnit tuto si i tabuizovanou tematiku? 

Ano, chtěla jsem ukázat, jak důležitá je péče o ženy po operaci prsu a co všechno může zahrnovat. O samotné nemoci a léčbě se mluví, ale každodenní starosti žen zůstávají často stranou. Přitom i tak obyčejná věc, jako obléknout si oblíbenou halenku nebo jít plavat, může být najednou spojená s nejistotou. Za 18 let jsem vybudovala podnikání, které stojí na odbornosti, osobním přístupu a důvěře. Do soutěže jsem šla s tím, že i taková práce si zaslouží být vidět. A že díky tomu možná oslovím ženy, které dosud nevědí, kam se obrátit nebo jaké možnosti vůbec mají.

Přála bych si také, aby se o změnách těla po operaci dalo mluvit otevřeněji a bez studu. Pokud publicita kolem soutěže pomůže některé ženě říct si o pomoc, bude to pro mě mít velký smysl.

Co pro vás znamená to, že jste soutěž Živnostník roku ve Zlínském kraji vyhrála? 

Mám z toho velkou radost a moc si toho vážím. Je to pro mě ocenění osmnácti let práce, včetně začátků, kdy jsem nevěděla, jestli své podnikání vůbec udržím. A také příležitost upozornit na péči, o které se pořád málo mluví.

Zároveň si říkám: ráno v osm přijde další klientka a bude potřebovat stejný čas, pozornost a pomoc jako před tímto oceněním. Na tom se nic nemění. Třeba v Jihlavě jsem se teď setkala s dvaceti skvělými ženami. Každá přišla s něčím jiným a pro každou bylo důležité, abychom společně našly řešení.

Vítězství mě povzbudilo, ale vnímám ho i jako závazek dál pečovat o důvěru, kterou ve mě ženy mají.

Co je podle vás v podnikání důležité? Máte nějaké podnikatelské krédo? 

Pro mě je nejdůležitější důvěra. Ta se buduje postupně — tím, že člověk rozumí své práci, dodrží, co slíbí, a opravdu naslouchá tomu, co zákazník potřebuje. V mém oboru je to obzvlášť citlivé, protože mi ženy svěřují i velmi osobní starosti.

Držím se věty: „Dobrý první dojem napodruhé neudělám.“ Záleží mi na tom, jak ženu přivítám, jestli má soukromí a jestli cítí, že na ni mám čas. Když je u mě na konzultaci, nezvedám telefony. V tu chvíli se věnuji jen jí. Ostatním zavolám zpátky, až klientka odejde. Je to zdánlivá drobnost, ale pro mě patří k respektu vůči člověku, který přede mnou sedí.

Stejně důležité je, aby se na mě žena mohla spolehnout i při každém dalším setkání. A za těch osmnáct let jsem se naučila také vytrvalosti. Ne všechno se podaří hned. Má smysl naslouchat, dál se učit a hledat, co můžu dělat lépe.

A otázka na závěr. Vaše práce musí být nemírně psychicky náročná. Co vás pohání dál, kde ještě berete motivaci? Vy osobně? 

Jsou chvíle, kdy je to těžké. Příběhy žen se mě dotýkají a neumím za nimi jednoduše zavřít dveře. Zároveň ale každý den vidím, že moje práce má smysl. Když žena přijde s obavami a odchází klidnější, usměje se na sebe do zrcadla nebo mi později řekne, že zase chodí plavat, nebo když mi řekne, jako třeba paní včera, že je moc ráda, že dala na mé rady při výběru, protože jí to ve finále daleko více pomohlo. A z toho mám velkou radost. Právě tyhle konkrétní chvíle mě pohánějí dál.

Velkou oporou je pro mě rodina a hlavně partner, se kterým můžu sdílet radosti i těžší dny. Po ztrátě brášky jsem si také ještě víc uvědomila, jak důležitý je čas s blízkými, a že nemůžu všechnu energii věnovat jen práci. Učím se dopřát si odpočinek a nezapomínat na sebe — stejně jako to připomínám ženám, které ke mně přicházejí :-)

A našla jsem si i vlastní radost. V padesáti jsem začala jezdit na silnějším skútru a vyrážíme společně s partnerem do všech koutů Česka a Slovenska. Poznávám nová místa, užívám si cestu a jsem šťastná. Je to čas pro mě, kdy si vyčistím hlavu a načerpám energii.

I po osmnácti letech se do práce těším. Pořád mi dává smysl být ženám nablízku ve chvíli, kdy potřebují poradit, vyslechnout nebo najít řešení něčeho, s čím si samy nevědí rady.


A jaké ceny čekaly na naše vítěze?

V krajském kole vítězní živnostníci získají například finanční odměnu od MONETA Bank ve výši až 30. 000 Kč, vítěz celostátního finále Živnostníka roku si odnese 150.000 Kč (soutěžící nemusí být klientem MONETA Bank). Vítězná firma získává zápůjčku vozu z portfolia značky Volkswagen (zápůjčka vozu je časově omezena podle nabídky lokálního dealera).


Prohlédněte si celou galerii a sdílejte své zážitky z večera krajského vyhlášení!