Kdy česká a evropská legislativa chrání zájmy firem a podnikatelů a kdy už se jedná jen o zbytečnou byrokracii a papírování? O pohledu podnikatelů na současné právní prostředí, jejich potřebách, o tom, jaké absurdity budou v letošním roce stát podnikatele nejvíc času a energie i jaké legislativní novinky naopak dávají smysl, jsme mluvili s Václavem Svobodou, partnerem právní a daňové kanceláře SVOKO, která je odborným garantem letošního ročníku známých anket Absurdita roku a Paragraf roku.

Jak byste zhodnotil české legislativní prostředí ve vztahu k firmám a podnikatelům v roce 2026. Usnadňuje stát podnikání nebo subjekty spíše zatěžuje?

Tak i tak. Český stát přeci jen slušně pokročil v digitalizaci veřejné správy, což výrazně usnadňuje podnikání. To lze hodnotit jako velmi pozitivní. Na druhou stranu, stále existuje spousta předpisů, které nemají úplně smysl a zatěžují podnikatele, berou jim jistotu a možnost strategicky plánovat do budoucna. Postupně se sice prostředí kultivuje, ale příliš pomalu. I proto jsme garanty ankety Absurdita roku.

Jak jsme na tom v porovnání s jinými evropskými krajinami? Co je u nás nastaveno lépe a kde naopak zaostáváme.

Osobně to vnímám tak, že Česká republika v porovnání s některými zeměmi Evropské unie spíše život usnadňuje než komplikuje. Nápad od nás je vidět stále větší nárust byrokracie i zaostávání v rámci digitalizace veřejné správy. Česko v tomto mílovými kroky předbíhá některé velké země evropského společenství.

Co z vašeho pohledu a zkušenosti bere majitelům firem bere nejvíce času a energie?

Jednoznačně administrativa, která nedává smysl. Typicky se jedná o opakované podávání stejných dat státu v nekonečných formulářích, dalším úřadům a dodatečných termínech.

Majitelé firem nechtějí být právníky, účetními ani IT specialisty pro potřeby státu. Pokaždé, když se z nich legislativní povinnosti snaží udělat provozovatele databází nebo kontrolory systému, přichází frustrace, a to je samozřejmě špatně. Nepochybuji o tom, že úředníci státu myslí nová opatření obvykle dobře. Ale už si neuvědomí, jak moc to v praxi následně zatíží desítky ba stovky tisíc českých podnikatelů, jak moc jeden jediný předpis může zkomplikovat život lidem, kteří živí tento stát.

Jednou ze specializací advokátní kanceláře SVOKO jsou rodinné firmy a otázka nástupnictví. Na jaké legislativní překážky podnikatelé nejčastěji narážejí v této oblasti?

Hlavní překážkou, a myslím, že to zaznívá i v Absurditě roku, je nemožnost strategicky plánovat daně. Typickým příkladem je takzvaná daň na zkoušku, kdy bylo nastaveno zdanění prodeje podílu na jeden rok, následně si stát zase rozmyslel, že to nebyl dobrý krok a veškerou regulaci v tomto ohledu zrušil. To, co podnikatel potřebuje při plánování svého nástupnictví, je jistota a dlouhodobost, aby mohl připravit dlouhodobou strategii, nějak ji zafixovat a připravit firmu na další život i po jeho odchodu do důchodu.

Co by mohl stát v této oblasti konkrétně změnit?

Stát by si měl nastavit dlouhodobou vizi, především v daních. Je to věc, která je zcela klíčová a myslím si, že to je zásadní problém, který je strukturálně dlouhodobý. Bohužel u nás zkrátka není jasně daná dlouhodobá daňová strategie.

A uvedl byste nějaký konkrétní příklad? Mohlo by to být například v Absurditě nominované zrušení zdanění podílů nad 40 milionů z prodeje cenných papírů?

Přesně tak, je to mnou již zmiňovaná daň na zkoušku. Je to jasný příklad toho, jak jsou daně nestrategicky pojaty. Další, a můžeme říct takovou typickou třešničkou, je schvalování daňových zákonů v prosinci předcházejícího roku. Podnikatelé se pak musí scházet s účetními 31.12. a 1.1. a nastavovat nové systémy, protože je všechno jinak. Zpravidla vlastně do poslední chvíle nikdo neví, jak to bude. A to jsou jen takové drobnosti, které spíš dokreslují tu celkovou situaci, že často se něco jen vyzkouší, aby se pak zjistilo, že to nefunguje. Můžeme například vzpomenout i EET a podobné projekty, které byly velice nákladné, a nakonec ten přínos je sporný.

Je třeba z vašeho pohledu na takové legislativní absurdity upozorňovat? Má anketa Absurdita a Paragraf roku pro firmy a podnikatelé význam a smysl?

Ano, rozhodně. Legislativní absurdita není vtip, je to smutný signál nefunkčního systému. Každá z absurdit představených v rámci ankety má konkrétní dopad v čase, vynaložených financích nebo v podobě skutečné nervozity ohledně budoucnosti podnikání. Zároveň je třeba o takových absurditách mluvit konkrétně, ne si jen stěžovat na to, že jsme příliš byrokratický stát. Problémy se mají pojmenovávat a v tom dělá anketa Absurdita a Paragraf roku skvělou práci.

Která z legislativní opatření jsou podle vašeho názoru pro menší a střední firmy obecně ty nejproblematičtější?

Z našeho pohledu jsou nejproblematičtější ty, které se týkají každodenního chodu firem nebo zaměstnávání lidí. Společným jmenovatelem takových nařízení je přenášení systémových problémů státu na samotné podnikatele a firmy. V loňském roce se jich objevilo hned několik.

Proč jsou takové absurdity z vašeho pohledu tak zásadní právě pro malé a střední firmy?

Menší a střední firmy nemají armádu specialistů na řešení bobtnající byrokracie. Každá nová povinnost jde zpravidla přímo za majitelem, účetní nebo mzdovou účetní. Místo růstů byznysu nebo potřeb zaměstnanců se tak musí řešit nová technická pravidla státu. 

Co by obecně ulehčilo firmám sdílení dat a informací se státem? Existuje nějaká opatření, která by systém zlepšila?

Ty případy jsou, ale na druhou stranu jako právník musím říct, že je potřeba vždycky zvažovat pro a proti. Sdílení dat může pro spoustu podnikatelů být velmi citlivá záležitost, která je těžko kontrolovatelná. Myslím, že jsou známy i případy, kdy podnikatele mají účetní data napojená přímo na státní systémy a sdílí se to dohromady.

Ale samozřejmě který podnikatel by chtěl takhle moc sdílet veškeré informace? A otázka je, zda to následně nevede i k nějakému vedení černého účetnictví. Takže z mého pohledu tady ty cesty, jak to dělat správně, určitě jsou, nicméně je to potřeba vše nejdříve podstoupit zevrubné analýze a zvážit veškerá pro a proti. I sebelepší systém na papíře potom může způsobit, že se podnikatelé budou jeho aplikaci v realitě vyhýbat.

Pojďme se ale zaměřit i na pozitivní změny. Absurdita roku má svůj protipól – Paragraf roku. Vidíte na shortlistu něco, co si naopak zaslouží pochvalu?

Ano, určitě je potřeba upozorňovat i na pozitivní legislativní změny, které skutečně v praxi firmám jejich fungování usnadňují. Za nás bych vyzdvihnul EU Inc., možnost založení jedné firmy v rámci celé Evropy podle jednotných pravidel. To je přesně ten typ regulace, která jde správným směrem – jedna firma, jeden právní rámec, digitální založení a méně bariér. Pro startupy i rostoucí firmy to má obrovský potenciál.

Mohl bychom se takovým přístupem inspirovat i na naší státní úrovni?

Určitě. Kdyby se tímhle směrem uvažovalo častěji i na národní úrovni, znamenalo by to mnoho příležitostí a méně překážek i pro české firmy a podnikatele. Legislativní úpravy musí vycházet z reality podnikání. Nezvyšovat kontrolu, ale naopak snižovat nežádoucí tření, dělat věci jednodušeji a afektivněji. 

Pro menší firmy je určen tzv. ESOP, tedy zjednodušeně zaměstnanecké akcie. Režim byl na konci minulého roku novelizován, myslíte, že jej naše firmy budou více využívat?

Zaznamenali jsme od našich klientů zvýšený zájem o EZOPy. Myslím si, že to byl krok v správným směrem. Velmi to rozvířilo celou scénu o hodně zaměstnaneckých akcí, která byla poměrně zamrzlá, neboť se lidé bály velmi velkého zdanění, vytvářelo to výraznou nerovnost mezi investory a zaměstnanci, kteří přispívali jako klíčovými hráči při rozvoji inovativní části ekonomiky.

 Z mého pohledu se jedná určitě o krok v správným směrem a je pouze třeba dotáhnout některé nedostatky, které nejsou v rámci samotného zdanění, ale spíše v podobě obchodního a civilního práva.

Na závěr, když se dnes bavíte s majiteli firem, co podle vás podnikatelé doopravdy chtějí, aby jim podnikání přineslo?

Ve výsledku je to vlastně dost jednoduché. Většina podnikatelů se nesnaží honit rekordy nebo budovat impérium za každou cenu. Chtějí svobodu – mít možnost rozhodovat o svém čase, být hrdí na to, co vybudovali. Chtějí vedle svého podnikání ale také normálně žít. Mít večer klid, věnovat se rodině, jet na dovolenou bez toho, aby se báli, že se něco „rozpadne“ nebo že jim na stole přistane další nečekaná povinnost. Dobře nastavené právo a rozumná pravidla k tomu hodně pomáhají. Špatně nastavená legislativa bere energii i radost z podnikání.