Živnostník roku 2026 Libereckého kraje Tereza Plášilová: Překonala jsem hned tři rány osudu
Nejlepším živnostníkem roku v Libereckém kraji se v konkurenci 10 finalistů stala Tereza Plášilová. Ta se ve své liberecké výrobně a prodejně zaměřuje na pečení makronek a cukrářských produktů podle tradičních francouzských receptur. Kromě toho také už přes 15 let vyrábí autorské šperky pod značkou Kousek Tebe. Překonala přitom i zásadní životní zlom, když v rámci pár týdnů této mamince 3 dětí vyplavili provozovnu, rozpadlo se jí manželství a těžce onemocněla. „Já osobně si myslím, že přidaná hodnota každého úspěšného podnikatele, který si zaslouží obdiv, je to, že to dělá srdcem, hlavou, rukama. Je tam ta přidaná hodnota v tom, že ho to strašně baví a je to na něm poznat, když se s ním o tom bavíte, tak to z něj září,“ vysvětluje přitom. Po jejím vítězství jsme jí položili několik otázek.
Proč vlastně makronky?
To je vlastně strašně legrační příběh. Já jsem si o sobě vždycky myslela, že jsem poměrně šikovná, taková ta domácí kuchařka, pekařka. Ale makronky mně strašně dlouho vůbec nešly a hrozně mě to štvalo. Pak jsem dostala od manžela kurz na výrobu makronek a potom mi vstoupil do života prostor v Liberci v ulici Široká. A já jsem se do toho místa zamilovala. Říkala jsem si: „Tohle je tak krásný, tohle je vlastně super."
A co to původně bylo, ten prostor?
Nějaký pán si tam chtěl otevřít chlebíčkárnu, ale nešlo mu to. Je to dům v zástavbě, v podstatě ničím výjimečný. Ale je to to starý dům, s klenutými stropy, dřív tam bylo starožitnictví. A já jsem tam přišla a říkám si: „Ježíš, to je hrozně hezký, to by se mi tak líbilo, tady bych mohla prodávat šperky, mít tu dílnu a tady vzadu budu péct ty makronky, protože to tady v Liberci nikdo nedělá.“ A to bylo těsně potom, co jsem dostala ten kurz. Byl to úplně takový random nápad, když jsem si říkala, že to je vlastně strašně šílený a bláznivý. Ale pak jsme s manželem usoudili, že to zas tak bláznivý není a že proč ne. Tak jsem do toho takhle po hlavě šla, spousta lidí mě od toho odrazovala, že je ta kombinace je šílená – šperky, makronky, že to prostě nedává smysl. Ale ukázalo se, že vlastně dává, už tam budu pět let.
Jaký je vlastně rozdíl mezi vašimi makronkami a těmi, které já si koupím v běžném obchodě.
Poměrně velký. Už jenom to složení je diametrálně odlišné. A pak cenový, protože vy si koupíte v Lidlu makronky za stovku a u mě máte jednu za 35. Správná makronka by měla být opravdu z mandlové mouky, z bílků, z cukru a náplň by měla být z pravé čokolády, ze stoprocentního ovocného pyré, stoprocentní ořechová pasta, smetana, žádné náhražky. Když se podíváte na složení kupovaných makronek, tohle se tam nedočtete a promítá se to logicky do ceny. Takže největší rozdíl je opravdu v surovinách a je to logicky poznat na chuti. V momentě, kdy jako startovací pozici máte makronku z obchodního řetězce, tak je logické, že si to zařadíte do nějaké škatulky a třeba i do škatulky „nechutná“, protože prostě pro vás to bude jenom sladký, nevýrazný. A s tím já nejvíce bojuji, protože lidé si udělají trošku chuťový předsudek.
A kolik máte druhů makronek?
Já se v obchodě snažím mít denně 10 až 12 příchutí, ale za tu dobu, co to dělám, už jsem vyrobila asi 96 různých příchutí.
Jaká je vaše nejoblíbenější?
Poslední dobou mě strašně baví yuzu se sezamem. To jsem vymyslela před 14 dny. Je to japonský citrus a sezam s yuzu, který jsem si přivezla z Francie, já mám ráda ty osvěžující, kyselé příchutě. Jinak obecně se nejvíce prodávají pistácie a malina, ty nejvíce frčí. Zákazníci se všeobecně dělí na ty, kteří mají rádi ovocné příchutě jako citron nebo rybíz, a na ty, kdo dává přednost klasickým chutím, jako je vanilka, pistácie, karamel.
A když se vrátíme k tomu začátku, tak profesně jste se původně věnovala čemu?
Já jsem vystudovala gympl, pak jsem pracovala v knihkupectví a pak jsem měla děti. Potom jsem na mateřské začala vyrábět šperky, kdy jsem začala objíždět trhy a komunita stánkařů, řemeslníků a jarmarků a všeho okolo, mě hrozně bavilo a baví dosud. Díky tomu jsem si vybudovala nějakou klientelu. A pak přišel nápad s makronkami a já to měla o co opřít. Šperky jsou momentálně hlavně můj mentální relax. Šperky vyrábím kvůli tomu, abych vypustila svého kreativního ducha.
Co je ještě pro vás relax?
Sauna a sex [smích]. Nic jiného moc nefunguje. Já toho mám tolik, je to kolotoč a hlava se mi prakticky nezastaví, furt něco řeším, ať jsou to děti, domácnost, práce, denně desítky menších či větších rozhodnutí a k tomu i ta kreativní část, kdy mně v hlavě jedou nápady na šperky, nové příchutě a mnoho dalších věcí. Vypínám hrozně málo a někdy se to podepisuje i na tom zdraví.
Kdo vám při vašem byznyse pomáhá, nebo jeho to one woman show?
Moje prostory fungují souběžně jako výrobna i prodejna. Od rána peču i obsluhuji a všechno se to hrozně odvíjí od ročního období nebo od zakázek. Když toho je hodně, tak pak je se mnou brigádnice, která má na starosti prodej a já jenom peču. Nebo mně pomáhá s výrobou a s přípravou věcí. Momentálně chodí pravidelně i kvůli tomu abych si mohla odpočinout. Byť je to i tak, že doma dělám šperky.
Vy jste říkala, že jste si koupila nějakou super profesionální tiskárnu na potisk makronek, abyste mohla vytisknout úplně jakékoliv loga.
Doposud jsem to dělala jenom ručně airbrushem, ale byla jsem právě omezená náročností loga, byla jsem schopná udělat jenom jednoduché motivy, ne žádné texty, a jenom jednobarevné. Věřím, že mi to otevře další dveře a možnosti třeba pro firmy, akce atd. A teď jsem si ještě udělala radost a nechala jsem si polepit auto a obrandovala ho a teď jezdí po Liberci a dělá mi reklamu.
A kdo všechno jsou vaši zákazníci? Jezdí i zdaleka?
Cílím hlavně na Liberecký kraj. Chci, aby lidé dostali čerstvé zboží, mohou si je u mě na webu sice objednat, ale vyzvednout si to musí osobně, jinak nedokážu ručit za kvalitu. Občas přijedou lidé z dalších krajů nebo já zavezu speciální objednávku, vše je to o domluvě.
Co tedy plány do budoucna?
Určitě bych ráda, aby ten můj byznys nebyl tak nahoru dolů jako dosud, aby nebyly takové výkyvy. Protože ty poslední dva roky v mém životě byly opravdu velmi turbulentní, co se týče jak pracovního, tak osobního života, takže se to logicky promítlo i do podnikání. Teď bych to ráda stabilizovala a postupně posouvala dál.
Vy jste popisovala, že během několika málo týdnů se vám rozpadlo manželství, zjistili vám vážné onemocnění a do toho vám soused vyplavil provozovnu. Jak jste to zvládla? Máte přeci jen 3 malé děti, takže to muselo být strašně těžké.
Bylo a pořád vlastně je. Během dvou měsíců se mi rozpadly tři životní pilíře. Podnikání bylo a je takové moje čtvrté dítě, které zabírá dost času. Děti ještě pomáhat nemohou, spíše jim dělám taxikáře na kroužky a starám se o ně. V ty krizové momenty jsem si řekla, že to zvládnu, že to dám a našla jsem odvahu a odešla od manžela a osamostatnila se. Řekla jsem si, že něco umím, něco mám za sebou a dokážu se postarat nejen o sebe, ale zajistit i své děti. Ale musela jsem brát antidepresiva, to přiznávám zcela otevřeně, protože to byla sakra těžký a jsem za to ráda, protože když vás bolí hlava, tak si taky vezmete prášek a necháte si pomoct.
Podnikání bylo a je takové moje čtvrté dítě, které zabírá dost času.
Vidíte, a dnes máte dekret na to, že jste úspěšná podnikatelka a že jste to zvládla. Jste Živnostníkem roku a čeká vás celostátní finále. Proč jste se vlastně přihlásila do soutěže?
Já jsem byla nominovaná. Díky tomu, že mi přišla ta nominace, tak jsem si říkala, že toho dotyčného nechci zklamat a že to tedy vyplním. Samozřejmě jsem to vyplňovala na poslední chvíli a popravdě už ani nevím, co jsem tam všechno napsala. A o to větší překvapení bylo, že jsem tady. A to, že jsem tady takhle, je pro mě naprosto neuvěřitelný.
Jak se těšíte na finále?
Nevím. Netěším se [smích]. Prosinec bude blázinec. Vlastně všechno tohle je velký vystoupení mimo moji komfortní zónu.
A co podle vás dělá živnostníka dobrým živnostníkem? Co je ta důležitá ingredience?
Nejdůležitější je, aby vás to bavilo. Je hrozně poznat, když do toho dáváte vlastní srdce, když potom s tím člověkem mluvíte a on se třeba u toho rozzáří nebo je to z něj cítit. A naopak, u lidí, kteří to nemají, tak ti pak celkem brzy končí.
