Tradiční řemeslo zlatnice nám představí Jana Polová, MONETA Živnostník roku 2024 Hlavního města Praha.

Čemu se věnujete?
Jsem zlatnice, mám zlatnický obchod a věnuji se tomu řemeslu skoro 30 let. Pětadvacet let mám obchod Zlatnictví Janka a věnuji se výrobě a renovacím šperků, všemu, co zlatnické řemeslo přináší.

Jak jste se k tomu dostala?
Úplné začátky byly asi v mých osmi letech, kdy jsem navlékala korálky doma všem příbuzným a známým a hlavně sobě. A pak jsem se k tomu dostala po střední škole, kdy jsem odmaturovala na gymnáziu. Chtěla jsem dělat něco rukama, zlatničina mě lákala a vystudovala jsem nástavbové studium a od té doby tuhle práci dělám a neskutečně ji miluji. 

Jak je těžké to vystudovat?
Těžké to není, horší je to dělat.

Chodí k Vám právě i učni…
Já si myslím, že to řemeslo je potřeba předávat dál, protože spousta zlatnických technik s novými technologiemi bohužel zaniká. Ale ty staré techniky nejde ničím moc nahradit. Samozřejmě využíváme při výrobě moderní technologie, ale je potřeba tam dát i tu klasickou šperkařinu. Nedá se všechno dělat jen strojově, a hlavně renovace šperků strojově nejde udělat. To opravdu člověk musí znát zlatničinu od základu.

Jak jste už naznačila, těžké je to dělat. Proč?
Já i těm učňům, kteří ke mně chodí, vždycky říkám, že zlatničina je celoživotní škola. Je to o tom, že i když tu práci dělám už skoro 30 let, stále se setkávám s věcmi, které dělám poprvé. Třeba renovace určitých starožitných šperků. Neznáme ty staré technologie úplně do puntíku, z jaké síly materiálu jsou některé ty šperky vyrobené, takže je to celoživotní učení se. Proto je to tak náročné, ale na druhou stranu tak krásné.

Kdo jsou Vaši klienti?
Máme převážně českou klientelu. Vracejí se k nám léta. Je to právě i tím, že děláme opravy šperků, i těch starších, které mají lidé po generace. Ti nás pak doporučují dále, což je ta nejlepší vizitka.

Co se dá a co už se nedá opravit?
To se takhle nedá říci, musí se to vidět. Já vždycky klientům, když volají a ptají se, zda to půjde opravit a kolik to bude stát, říkám, musíte to přinést ukázat. Samozřejmě se snažíme pro klienty udělat, co je v našich silách, ale někdy je šperk už skutečně neopravitelný. Co se stává častěji, jsme schopni to opravit, ale oprava je pro klienty finančně náročná a nechtějí peníze do opravy investovat.

Z jakých materiálů pracujete?
Pracujeme se zlatem a se stříbrem. Na prodejně prodáváme i ocel. Tu opravujeme výjimečně, ale nevyrábíme z ní. 

Kde sídlíte?
Sídlíme v Praze na Florenci, přímo proti metru, je to Sokolovská ulice.

Pracujete sama?
Mám malý kolektiv čtyř kolegyň, se kterými se báječně doplňujeme.

Jaké jsou trendy ve Vašem oboru?
To je takové trochu specifikum, protože lidé většinou chtějí to, co někde vidí. Například když nějaká moderátorka vynese nějaký šperk do společnosti nebo nějaká herečka se objeví se šperkem v seriálu, tak potom to chtějí všichni. Ale já vždycky říkám, každému sluší něco jiného a já se snažím na lidi nahlédnout z toho komplexního hlediska a doporučit, co by slušelo jim. To, co podtrhne jejich osobnost. 

Jak se to dá odhadnout?
Já si myslím, že pro tohle musíte mít trochu cit. Je to o tom nechtít prodat jen to nejdražší. I svým prodavačkám říkám, není důležité, jestli prodáte stříbrný nebo zlatý řetízek, ale je důležité, aby zákazník odcházel spokojený. 

Jaké máte plány do budoucnosti?
Čekají nás Vánoce a já bych ráda pro naše klienty vyrobila krásné vánoční dárky, které překvapí nejen ženy, ale třeba i muže pod vánočním stromečkem. To je pro mě vždy to nejvíce, když se klienti ozývají zpátky, že šperk udělal radost.

Pokud jde o muže, jak je to odlišné?
Muži málo nosí šperky, ale zase když už, tak chtějí něco originálního, takže pro mě je to většinou výzva. Muž, když přijde, že chce něco vyrobit, tak je to opravdu, že s ním tvoříme ten šperk, aby podtrhl jeho osobnost, byl v tom jeho osobní příběh. To je na tom to zajímavé.

A muž, který nakupuje pro ženu?
Chtějí většinou takovou klasiku. Prstýnek s jedním kamínkem nebo něco, co není atypického. Muž si většinou netroufne koupit ženě něco hodně originálního. To už spíše ženy kupují samy sobě nebo přijdou s těmi partnery.

Měl by si tedy muž troufnout koupit šperk, který je více odvážný?
Já si myslím, že u nás by si troufnout mohl, protože se klientů vždycky ptám, jakou barvu má žena ráda, jestli je sportovní nebo více společenská. A podle toho se dá odhadnout, co by se jí líbilo. Máme spoustu zákazníků, kterým když doporučíme nějaký šperk, byť trochu originálnější, tak většinou se vrací s tím, že ten efekt byl úplně úžasný a ženy byly moc překvapené a měly z toho velkou radost.